MILOSTNÝ DOPIS: ELEANOR ROOSEVELT A LORENA HICKOK
Eleanor Rooseveltová přetrvává nejen jako nejdéle sloužící americká první dáma, ale také jako jedna z politicky nejpůsobivějších v historii, nelítostná bojovnice mezi pracujícími ženami a znevýhodněnou mládeží. Její osobní život je ale předmětem trvalých sporů.
V létě roku 1928 se Roosevelt setkal s novinářkou Lorenou Hickok, kterou začala nazývat Hick. Třicetiletý vztah, který následoval, zůstal předmětem mnoha spekulací od večera inaugurace FDR, kdy byla první dáma spatřena v safíru. prsten Hickok ji dal otevřením jejích soukromých korespondenčních archivů v roce 1998. Ačkoli mnoho nejexplicitnějších dopisů bylo spáleno, 300 publikovaných v Empty Without You: The Intimate Letters Of Eleanor Roosevelt And Lorena Hickok (veřejná knihovna) — zároveň méně jednoznačné než historicky nejodhalující milostné dopisy mezi ženami a sugestivnější než velká ženská platonická přátelství – silně naznačují, že vztah mezi Rooseveltem a Hickokem byl velmi romantický.
5. března 1933, první večer inaugurace FDR, Roosevelt Hickovi napsal:
„Hicku, má nejdražší –Nemohu jít dnes večer spát, aniž bych ti promluvil. Cítil jsem se trochu, jako by část mě dnes v noci odcházela. Vyrostl jsi natolik, že jsi součástí mého života, že je bez tebe prázdný."
Poté následující den:
"Hicku, miláčku." Ach, jak dobře bylo slyšet tvůj hlas. Bylo tak neadekvátní snažit se ti říct, co to znamená. Legrační bylo, že jsem nemohl říkat je t'aime a je t'adore, jak jsem toužil, ale vždy si pamatuj, že to říkám, že jdu spát a myslím na tebe.“
A noc poté:
"Hicku, miláčku, celý den jsem na tebe myslel a další narozeniny budu s tebou, a přesto jsi zněl tak vzdáleně a formálně." Ach! Chci tě obejmout, toužím tě držet blízko. Váš prsten je velkým pohodlím. Podívám se na to a pomyslím si: "Ona mě miluje, jinak bych to nenosil!"
A v dalším dopise:
"Kéž bych si dnes večer mohl lehnout vedle tebe a vzít tě do náruče."
Hicková sama odpověděla se stejnou intenzitou. V dopise z prosince 1933 napsala:
"Snažil jsem se vrátit tvou tvář - abych si zapamatoval, jak vypadáš." Legrační, jak i ta nejdražší tvář časem vybledne. Nejzřetelněji si pamatuji tvé oči s jakýmsi škádlivým úsměvem v nich a pocitem toho měkkého místa těsně severovýchodně od koutku tvých úst na mých rtech."
Je pravda, že lidská dynamika je dostatečně složitá a nejednoznačná i pro ty, kdo jsou přímo zapojeni, takže je těžké něco s naprostou jistotou předpokládat z okrajového dopisního vztahu dlouho po smrti dopisovatelů. Ale kamkoli ve spektru platonických a romantických mohou písmena v Empty Without You padnout, nabízejí krásný záznam něžného, neochvějného, hluboce milujícího vztahu mezi dvěma ženami, které jedna pro druhou znamenaly celý svět, i když svět nikdy nebyl tak docela tolerovali nebo chápali jejich hluboké spojení.
Eleanor Loreně, 4. února 1934:
"Bojím se západního výletu a přesto budu rád, když Ellie může být s tebou, i když se toho budu trochu děsit, ale vím, že se musím postupně začlenit do tvé minulosti a s tvými přáteli." takže později mezi námi nebudou zavřené dveře a něco z toho možná uděláme letos v létě. Budu mít pocit, že jsi strašně daleko a to mě činí osamělým, ale pokud jsi šťastný, snesu to a budu také šťastný. Láska je zvláštní věc, bolí, ale na oplátku dává mnohem víc!”
„Ellie“, o které Eleanor mluví, je Ellie Morse Dickinsonová, Hickova bývalá. Hick potkal Ellie v roce 1918. Ellie byla o pár let starší a pocházela z bohaté rodiny. Byla to studentka Wellesley, která opustila vysokou školu, aby mohla pracovat na univerzitě Minneapolis Tribune, kde potkala Hicka, kterému dala poněkud nešťastnou přezdívku „Hicky Doodles“. Žili spolu osm let v jednopokojovém bytě. V tomto dopise je Eleanor pozoruhodně chladná (nebo to alespoň předstírá) nad tím, že Lorena brzy podnikla výlet na západní pobřeží, kde stráví nějaký čas s Ellie. Ale přiznává, že se toho také děsí. Vím, že zde používá slovo „queer“ v archaičtější podobě – pro označení podivné.
Eleanor Loreně, 12. února 1934:
"Miluji tě, drahá, hluboce a něžně a bude radost být znovu spolu, už jen týden." Nemohu vám říci, jak drahocenná je každá minuta s vámi jak ve zpětném pohledu, tak ve výhledu. Dívám se na tebe dlouho, když píšu – ta fotografie má výraz, který miluji, jemný a trochu rozmarný, ale pak zbožňuji každý výraz. Požehnej ti, drahoušku. Svět lásky, ER”
Eleanor ukončila mnoho svých dopisů slovy „svět lásky“. Mezi další znaky, které používala, patřilo: „vždy tvůj“, „oddaně“, „vždycky tvůj“, „můj drahý, lásko tobě“, „svět lásky k tobě a dobrou noc a Bůh ti žehnej, světlo mého života "žehnám ti a měj se dobře a pamatuj, že tě miluji," "moje myšlenky jsou vždy s tebou" a "polibek pro tebe." A je tu znovu, píše o fotografii Hicka, která slouží jako její uzemnění, ale ne tak docela dostačující záskok za Lorenu.
"Hicku, miláčku, věřím, že pokaždé je těžší tě nechat jít, ale je to proto, že se přibližuješ." Zdá se, že jsi ke mně patřil, ale i kdybychom spolu žili, museli bychom se někdy odloučit a právě teď to, co děláš, má pro zemi takovou hodnotu, že bychom si neměli stěžovat, jen mě to nenutí. chybíš mi méně nebo se cítíš méně osamělý!"
Lorena Eleanor, 27. prosince 1940:
"Ještě jednou děkuji, drahá, za všechny sladké věci, na které myslíš a děláš." A miluji tě víc než kohokoli jiného na světě kromě Prinze - který mimochodem objevil tvůj dárek pro něj na sedadle u okna v knihovně v neděli."
I když se stále rozcházeli – zvláště když se rozvinula druhá světová válka, která přinutila Eleanor věnovat více času vedení a politice a méně času svému osobnímu životu – Hick a Eleanor si stále psali a posílali si vánoční dárky. Prinz je mimochodem Hickův pes, kterého milovala jako dítě. Eleanor ho milovala natolik, že mu také koupila dárek.
Lorena Eleanor, 8. října 1941:
"Myslel jsem vážně to, co jsem řekl v dopise, který jsem ti dnes poslal - každým rokem jsem na tebe hrdý." Neznám žádnou jinou ženu, která by se mohla naučit dělat tolik věcí po padesátce a dělat je tak dobře jako ty, Lásko. Jsi tak lepší, než si myslíš, má drahá. Všechno nejlepší k narozeninám, drahoušku, a ty jsi stále ten člověk, kterého miluji víc než kohokoli jiného na světě.“
Pokud se Hick a Eleanor v tuto chvíli skutečně rozešli, jistě naplňují stereotyp lesbiček visících na svých bývalých. V roce 1942 se Hick začal setkávat s Marion Harron, soudkyní amerického daňového soudu o deset let mladší než ona. Jejich dopisy pokračovaly, ale velká část romantiky byla pryč a opravdu začali znít jako staří přátelé.
Eleanor Loreně, 9. srpna 1955:
"Hicku nejdražší, samozřejmě zapomeneš na smutné časy na konci a budeš myslet jen na příjemné vzpomínky." Život je takový, má konce, na které je třeba zapomenout."
Hick ukončil její vztah s Marion několik měsíců poté, co FDR zemřel, ale její vztah s Eleanor se nevrátil k tomu, co byl. Hickovy pokračující zdravotní problémy se zhoršovaly a ona měla problémy i finančně. V době tohoto dopisu Hick žil pouze z peněz a oblečení, které jí Eleanor poslala. Eleanor nakonec Hicka přestěhovala do své chaty ve Val-Kill. I když existují další dopisy, které si vyměnili před Eleanorinou smrtí v roce 1962, tohle mi připadá jako správný úryvek na konec. I přes temné časy pro oba zůstala Eleanor jasná a plná naděje ve způsobu, jakým psala o jejich společném životě. Hick, který se nikdy nechtěl podělit o její milovanou Eleanor s americkou veřejností a tiskem, se rozhodl nezúčastnit pohřbu bývalé první dámy. S jejich světem lásky se rozloučila soukromě.
Napsat komentář