MILOSTNÝ DOPIS: Oscar Wilde A Sir Alfred Taylor
Dramatik Oscar Wilde byl za svůj „zločin“ homosexuality uvězněn, dohnán do bankrotu a exilu a nakonec podlehl předčasné smrti.
V červnu 1891 se Wilde setkal s lordem Alfredem „Bosie“ Douglasem, 21letým vysokoškolákem z Oxfordu a talentovaným básníkem.
Jejich korespondence je považována za jednu z nejkrásnějších v historii.
V lednu 1893 Wilde píše Bosie:
"Můj vlastní chlapec,
Tvůj sonet je docela krásný a je s podivem, že ty tvoje rudé rty s růžovými listy by měly být stvořeny o nic méně pro šílenství hudby a písně než pro šílenství z líbání. Vaše štíhlá pozlacená duše se pohybuje mezi vášní a poezií. Vím, že Hyacinthus, kterého Apollo tak šíleně miloval, jsi byl za řeckých dnů.
Proč jsi v Londýně sám a kdy jedeš do Salisbury? Jděte si tam zchladit ruce v šedém soumraku gotických věcí a přijďte sem, kdykoli budete chtít. Je to krásné místo a chybíš mu jen ty; ale nejdřív jeď do Salisbury.
Vždy, s nehynoucí láskou, tvůj,
Oscar”
Na začátku března 1893 Wilde píše:
"Nejdražší ze všech chlapců - Tvůj dopis byl rozkošný - pro mě červené a žluté víno - ale jsem smutný a nezpůsobilý - Bosie - nesmíš se mnou dělat scény - zabíjí mě - ničí krásu života - nemůžu uvidíme se, tak řecký a milostivý, zkreslený vášní; Nemohu poslouchat tvé zakřivené rty, jak mi říkají ošklivé věci – nedělej to – lámeš mi srdce – raději budu celý den pronajatý*, než abys byl zahořklý, nespravedlivý a příšerný – příšerný.
Musím tě brzy vidět – jsi božská věc, kterou chci – věc milosti a génia – ale nevím, jak to udělat – Mám přijet do Salisbury – ? Existuje mnoho problémů – můj účet zde je 49 liber za týden! Mám také nový obývací pokoj nad Temží — ale ty, proč tu nejsi, můj milý, můj úžasný chlapče — ? Obávám se, že musím odejít; žádné peníze, žádný úvěr a srdce z olova
Vždy svůj vlastní,
Oscar”
V dopise z konce prosince 1893, po nedávné roztržce, Wilde píše Douglasovi:
"Můj nejdražší chlapče,
Děkuji za váš dopis. Jsem ohromen křídly supích věřitelů, a jaksi mimo, ale jsem šťastný s vědomím, že jsme znovu přátelé a že naše láska prošla stínem a světlem odcizení a smutku a vyšla s růží. jako za starých časů. Buďme si vždy nekonečně drazí, jako jsme byli vždy.
Myslím na tebe denně a jsem vždy oddaně tvůj.
Oscar”
V červenci následujícího roku Wilde píše:
"Můj drahý chlapče,
Doufám, že cigarety dorazily v pořádku. Obědval jsem tam s Gladys de Grey, Reggiem a Aleckem Yorkem. Chtějí, abych s nimi jel ve čtvrtek do Paříže: říkají, že se nosí flanely a slaměné klobouky a večeří se v Bois, ale já samozřejmě nemám peníze, jako obvykle, a nemůžu jet. Kromě toho tě chci vidět. Je to opravdu absurdní. Nemůžu bez tebe žít. Jsi tak drahý, tak úžasný. Myslím na tebe celý den a stýská se mi po tvé milosti, tvé chlapecké kráse, bystré šermířské hře tvého důvtipu, jemné fantazii tvého génia, tak překvapivého vždy ve svých náhlých vlaštovkách k severu a jihu, ke slunci a měsíc — a především sebe. Jediná věc, která mě utěšuje, je to, co mi řekla Sybil z Mortimer Street (které smrtelníci říkají paní Robinsonová)*. Kdybych jí mohl nevěřit, udělal bych to, ale nemůžu, a vím, že počátkem ledna ty a já spolu odjedeme na dlouhou cestu a že tvůj krásný život jde vždy ruku v ruce s mým. Můj milý úžasný chlapče, doufám, že jsi skvělý a šťastný.
Šel jsem k Bertiemu, dnes jsem psal doma, pak jsem šel a seděl s matkou. Zdá se, že smrt a láska chodí po obou stranách, když procházím životem: jsou to jediné, na co myslím, jejich křídla mě stíní.
Londýn je poušť bez tvých elegantních nohou... Napiš mi řádek a vezmi si všechnu mou lásku – teď a navždy.
Vždy as oddaností – ale nemám slov, jak tě miluji.
Oscar”
Napsat komentář